HISTORIE FARNOSTI

Historie farnosti Hlubočky není příliš dlouhá, ale i přesto bude dobré ji rozdělit do čtyř celků. Toto dělení volíme s ohledem na to, z jakých materiálů čerpáme a jak tyto celky jsou důležité pro život farnosti.

Od první listiny až po snahy o založení farnosti

Parva Hluboky je poprvé zmíněna v latinské listině z roku 1364 a v polovině 15. století je jejím držitelem markrabí Jošt. Hlubočky se stávají součástí nyní sousední farnosti Velká Bystřice roku 1447 a spolu s touto farností přešly do držení olomoucké kapituly roku 1589.

V roce 1880 započaly snahy o vybudování vlastního farního kostela a 10. srpna toho roku byl ustanoven výbor pro stavbu farního kostela, jehož členy byly Severin Kimmel, Franz Piskor, Anton Seibert, Eduad Huhnel, Franz Hansmann, Johan Morbitzer, Oskar Machanek a Johan Kloss. Výbor pověřil pana Johana Oplesche stavitele v Městě Libavá vypracováním plánu a zpracováním cenového návrhu. Výbor prosil o svolení ke stavbě u Vysokého c.k. Moravského místodržitelství o povolení sbírky pro stavbu tohoto kostela, ale žádost byla s konečnou platností zamítnuta a výbor byl rozpuštěn.

Snad malou útěchou pro některé občany byla výstavba kaple v nedalekém Posluchově, který nyní patří pod farnost Hlubočky. V době stavby kaple byl ale Posluchov součástí farnosti Svatý Kopeček. Kaple byla postavena v roce 1891 a ve věži byl instalován kovový zvon s nápisem: St. Joseph Peter Hilger K. u. K . Hofglocknergiesser Wr. Neustadt. Kaple je zasvěcena Nejsvětější trojici.

Občané Hluboček přesto pokračovali ve snaze o vyfaření z Velké Bystřice a roku 1904 zakládají "Spolek pro stavbu kostela". Vypracované stanovy byly 14.listopadu 1904 schváleny Vysokým c.k. Místodržitelstvím v Brně a 1.února 1905 byly schváleny Veledůstojnou knížecí biskupskou konsistoří v Olomouci.

V době založení spolku bylo na darech vybráno 16.445,86 korun a dále bylo v příslibech zajištěno 26.740,49 korun, které měly být vyplaceny po dostavbě kostela. Současně manželé Rudolf a Alosie Reimerovy souhlasili s výměnou pozemků a paní Amalie Pleva darovala díl zahrady. Cenové návrhy a plány kostela zpracoval pan Heinrich Mrasek z Olomouce. Tyto plány byly schváleny c.k. Okresním hejtmanstvím.

Současně je v roce 1905 započata stavba kaple rodiny Josef Wondraschek z Mariánského Údolí. Plány vypracoval pan Franz Blaha.

Jak bývalo v těchto časech zvykem probíhá stavba kostela velmi rychle. Určitě to svědčí o velkém úsilí a finanční oběti místních občanů. Stavba byla započata 1. května 1908 a základní kámen byl položen 31. května 1908. Dočítáme se: "...základní kámen byl položen za nádherného počasí a za účasti tisícihlavého davu věřících veledůstojným panem kanovníkem Sigmundem Halkou hrabětem Ledochowskim v přítomnosti pana c.k. místodržícího rady svobodného pána Mořice z Gastheimbu, jakožto i pánů továrníků z Hluboček a Mariánského Údolí, čelních představitelů úřadů, ústavů a zástupců c.k. drah." V srpnu byla dokončena hrubá stavba a nasazen "knoflík".

Ještě v roce 1909 odlévá firma Richard Herold (Chomutov) zvony sv. Marie (Ø102 cm, 621 kg), sv. Florián (Ø80 cm, 310 kg) a sv. Josef (Ø70 cm, 178 kg). Stavba fary je dokončena v roce 1909. Toužebně očekávané svěcení kostela a první mše svatá se uskutečnila 26.6.1910. Slavnostní vysvěcení nově postaveného "Jubilejního kostela Františka Josefa", tak zní oficiální název kostela, provedl navzdory značně nepříjemnému počasí světící biskup Dr. Karel Wisnar za asistence četných kněží. Jmenujme především Pána Domu v Olomouci Karla prince Hohenlohe, který provedl slavnostní vysvěcení varhan, které jim byly dodány. Stavitelem varhan je pan Brauner z Uničova. Zajímavostí je, že jsou to jeho sté vyrobené varhany. Na důkaz vděčnosti dárci nalezneme na varhanách erb Karla prince Hohenlohe.

Kostel je jednolodní a je vystavěn v novogotickém slohu. Jeho délka je 31 metrů, šířka 11 metrů a výška věže je 25 metrů. Na vrcholu věže se nachází třímetrový kříž a tím je celková výška kostela 28 metrů. Věž je osazena hodinami a zvony. Okna kostela jsou vitrážová. Kostel je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Páně a toto je zdůrazněno vitráží okna v presbytáři kostela.

Ještě doplníme, že v tomto roce je zřízen i hřbitov v místě zvaném Hubners grund a z rozhodnutí obecní rady ze dne 30.4.1910 je zde pohřbíváno dle římsko-katolického rituálu. V severozápadním rohu hřbitova je vyčleněno místo pro jinověrce. Hřbitov je vysvěcen světícím biskupem Dr. Karlem Wiesnarem v roce 1910.

Tím můžeme uzavřít první kapitolu historie farnosti Hlubočky, která je provázena usilovnou snahou místních obyvatel. Mějme na paměti, že především v místě obce Mariánské Údolí dochází na počátku 19. století k rozvoji těžby rudy a roku 1825 k založení firmy MORAVIA. To sebou přináší zásadní změny především z pohledu počtu obyvatel a jejich struktury. Proto je potřebné chápat i jejich snahu o zbudování vlastního kostela a zřízení vlastní farnosti.

Od rozkvětu farnosti až po její osiření

Možná je název této kapitoly pro mnohé příliš košatý a provokativní, ale snad nejlépe dokumentuje osudy místních farníků. Abychom již nyní naznačili, kam míříme, tak předznamenáme, že k 31.12.1910, tedy v době výstavby a svěcení kostela, měly Hlubočky 982 obyvatel a z toho 968 Němců a 14 Čechů. Lze tedy usoudit kam název kapitoly směřuje.

Prvním farářem byl ustanoven 8.9.1912 P. Alfred Kaminski, který se z dochovaných záznamů zasloužil o provedení opravy fary a osazení stromů a dokončení farní zahrady. Fara byla v době příchodu pana faráře značně poničena nájemníky, kteří ji obývali až do příchodu prvního faráře. Určitě k těm smutným a těžkým rokům patřil rok 1916, kdy byly zvony Marie (20. listopadu) a Florián (21. listopadu) odvezeny vojenským komandem do Krakova. Poslední zvon sv. Josef je rekvírován 11.září 1917. P. Kaminský umírá na zánět ledvin 12.10.1919.

Druhým farářem farnosti Hlubočky je jmenován P. Ladislav Loštický a to na dobu pouhých 20 měsíců (1.3.1920-3.11.1921). Za jeho působení je dokončeno okolí farního kostela. Jak se dočítáme v kronice: "V říjnu roku 1921 byly vysazeny nádherné stromy. Před vchodem lípy a akáty. Náklady hradil Včelařský spolek. Díry kopali pan Rajmund Karger (vrchní poštovní úředník), pan Roth a pan Kroba ml."

Po odchodu P. Loštického, přešel do Olomouce jako dómský varhaník, nastupuje 1.3.1922 P. Tobias Tomek. Zdá se, že za jeho působení je věnována značná pozornost inventáři kostela. Hned po jeho příchodu jsou opraveny varhany. 30. června je připojena na elektrický proud z firmy Moravie Hlubočky fara. Veškeré náklady hradil majitel firmy pan Karl Machanek.

Dalším mezníkem je 13. srpen, kdy jsou svěceny nové zvony, které, stejně jako ty předešlé, odlila forma Richard Herold Komotau. Největším zvonem je sv. Maria o průměru 1026 mm a váze 600 kg. Pod obrazem Matky Boží je nápis: Gott zu ehre neben wir dich Geweiht in dieser traurigen, schweren Zeit, mag dein klang die Menschen mahnen Das sie treu bleiben dr Tugend der Alnen. Kmotrem zvonu byl pan Hansman.

Střední zvon sv. Josef nese nápis: Ich rufe zu Kirche die christenschatz, ich heise wilkommen, das brauchliche paar fuhre aus vor auezeit himbar in die Traigkeit. Jeho průměr je 820 mm a váza 300 Kg. Kmotrem je paní Klossová.

Nejmenším ze zvonů je sv. Florián s nápisem: O Tone glocke hell und klar uns Kinder. Jeho průměr je 685 mm a váha 1350Kg a kmotrem je paní Umlaufová.

Všechny zvony byly pořízeny prostřednictvím Kirchenkonferenz Hombok, kterou zastupoval pan Rahmund Karger a P. Tobias Tomek. Pořizovací cena byla 40.718,53 korun českých. Ladění zvonů je G, H, D.

Hned v následujícím roce jsou pořízeny jesličky, jsou to jiné než ty, které dnes máme. Původní betlém obsahoval 26 figurek, byly menší oproti dnešním, a jejich pořizovací cena byla 750 Kč.

V roce 1925 jsou pořízeny stříšky nad hlavním a bočním vchodem. V roce 1926 je vysvěcena druhá část hřbitova.

K dokončení interiéru kostela ve své původní podobě dochází v roce 1928, kdy je kostel vymalován a jsou také namalovány obrazy v průčelí kněžiště a na stropě. Obrazy maloval akademický malíř Theodor Zappe aus Reichenau.

P. Tobias Tomek umírá 18.8.1928. Zajímavostí jeho působení je to, že již v roce 1923 je vystavena žádost Velkou Bystřicí o vyfaření Mariánského Údolí z Hluboček. Ta je zamítnuta, ale dále se dočítáme že 25. září 1925 je zamítnuta další žádost Velké Bystřice o přifaření Mariánského Údolí do Velké Bystřice. Pravděpodobně zde byly jisté snahy o změnu uspořádání dvou okolních farností.

1.prosince 1928 je farářem jmenován Franz Petřik, který dříve působil jako administrátor farnosti. Za jeho krátkého působení, umírá 28.10. 1931 ve věku 45 let na zánět mozkových blan, byly znovu opraveny varhany. Varhany byly kompletně rozebrány a jejich opravu provedl stavitel varhan pan Johann Nauser z Neutischin. Oprava probíhala od 14. ledna do 24. března 1930 s nákladem 15.248 Kč.

Z období hospodářské krize se nám nedochovávají záznamy o stavebních úpravách nebo o dalším doplňovaní inventáře farního kostela. Snad kromě výsadby 10 jabloní na farní zahradě v roce 1935. Na druhou stranu se ale dočítáme, o postupném vyhrocování společenského života, který se odráží v životě farnosti. Na jedné straně je zde nárůst komunistického vlivu a podle zápisů v kronice je cestou agitace ve vyšších třídách školy ztrpčován život P. Josefa Slavíka, který vede až k tomu, že je v době své zdravotní indispozice zastupován P. Adolfem Trubrigem ze Smilova. Ten je nakonec na koci roku 1934 jmenován hlubočským farářem. Na druhé straně se dočítáme, především v letech 1938 a 1939, o aktivitách SpD nebo nástupu III. batalionu J.R.28 a následných slavnostních bohoslužbách. To způsobuje pnutí v rámci farnosti, které vede k až k sepsání česko-německé žádosti o přeložení P. Trubrika. Pod touto žádostí z roku 1938 je podepsáno cca 200 farníků.

26.11.1938 je faráři Trubrigovi přidělena duchovní správa obcí Mrsklesy, Posluchov a Veska.

Konec války přivádí řadu duší do sběrných táborů, které jsou na území obce situovány do firmy MORAVIA a to jak do závodu v Mariánském Údolí, tak i do hřebíkárny. I přestože je k výkonu duchovní správy dán souhlas jak z ONV tak i ze strany generálního vikáře, tak ze strany vedení táborů je tomu bráněno.

V květnu 1946 dochází k odsunu a P. Trubrig se rozhodl odejít společně se svými farníky. Farnost prakticky osiřela, pokud vezmeme v úvahu dříve zmíněnou strukturu obyvatel, a v neposlední řadě osiřela i z pohledu duchovní správy.

Zde snad můžeme zakončit druhou kapitolu. Podle příjmení těch, kteří jsou výše jmenováni je zřejmé, že snad všichni, nebo naprostá většina těch, co se o zřízení farnosti, stavbu kostela a jeho inventář přičinili, byla odsunuta. Otvírá se nám prostor pro nové osadníky, farníky a misionáře, kteří by měli rozvíjet víru v poměrně velkém prostoru, který byl P. Trubrigem spravován.

Pod dohledem

Snad naprosto vystihujícím popisem toho, co farnost v nadcházejících letech komunistického dohledu čeká, je krátký, ale o to výstižnější zápis v kronice p. Seidlera z roku 1946: "Pro nedostatek kněží se uvolil katecheta Kristián Hering z Moravské Ostravy - Přívozu převzít katechetské místo ve Velké Bystřici a zároveň spravovat farnost Hlubočky." Farnost je prázdná, není bývalých farníků a jejich uvolněná místa začínají zabírat nově příchozí dělníci. K správě farnosti je povolán katecheta; není kněží.

P. Hering se narodil v Čeložnici na Slovácku a společně s ním přešla do farnosti i jeho sestra Antonie, která mu byla hospodyní. Skromný, společenský a farníky oblíbený kněz rád navštěvoval farníky a jeho občasné zapomínání drobností, deštník, klobouk, bylo bráno jako dobrá záminka k návštěvě fary jejichž dveře byly vždy otevřené. Mladí k sobě mají blízko, a tak i záhy začali do farnosti tajně docházet sloužit mše svaté mladí kněží, kteří v nedalekém vojenském prostoru Libavá vykonávali vojenskou službu. Farnost sílila a rostla, pravidelně přistupovalo k prvnímu svatému přijímání cca 50 dětí a u oltáře bývalo 8 ministrantů. Náboženství vyučovala slečna katechetka Marie Baránková z Bánova. Varhaníkem byl mladý student teologie Václav Vaněk a kolem této skupiny vznikl pěvecký sbor. V roce 1947 byl pořízen elektrický pohon varhan.

Na 3. května 1949 je nahlášena vizitace pana Arcibiskupa J.E. MSGRE Josefa Karla Matochy. Před touto návštěvou je provedena výmalba kostela panem malířem Jaroslavem Feitem z Velké Bystříce, venkovní nástřik kostela provádí pan Antonín Bohačík s panem Josefem Hanákem a přijel na výpomoc i bratr P. Heringa - Vojtěch. Vizitace opravdu proběhla 3. května 1949 a v uvítací řeči bylo panem Bohačíkem slíbeno, že tato farnost nezanikne.

Několikrát navštívil v roce 1949 hlubočskou farnost P. František Tomášek, budoucí kardinál a primas český, který si zamiloval místní krajinu. V tuto dobu je již ale započato s potupným útlakem církve a kněží začínají mít politické problémy. I v Hlubočkách jsou na škole zakládány pionýrské skupiny a když P. Hering v hodině náboženství řekne žákovi, že s tím červeným hadrem na krku do náboženství chodit nemá, tak je to vítanou záminkou tehdejším mocipánům. Těm neujde i aktivita místní církevní mládeže. Pan Václav Vaněk je zatčen při roznášení letáků na jižní Moravě a je odsouzen na 16 let (1949-1960), je propuštěn na amnestii v roce 1960. Pan Vaněk měl před zatčením známost. Bylo mu dovoleno oženit se během výkonu trestu, ale bez účasti ženicha. Toho zastoupil jeho otec. Svatba v zastoupení se konala v Hlubočkách. Manželství jim vydrželo až do smrti roku 2010. Společně vychovali 4 dcery.

Situace se nadále vyhrocovala. P. Hering předpokládá, že je na řadě i on. Proto utíká do rodné Čeložnice, kde se schovává a je připravován jeho útěk přes Polsko do Itálie. Z toho ale nakonec sešlo.

Po zmizení P. Heringa je administrátorem jmenován P. František Sečkař. Farníci vzpomínají, že se s nikým nestýká, moc nemluvil a nikomu se nesvěřoval. Proto se domnívali, že měl nějaké problémy v minulosti, nebo nějaké politické problémy a je prostě pod tlakem. I P. Sečkař také najednou z nejasných důvodů mizí. Později se ukázalo, že hospodyně P. Heringa mu domluvila společný úkryt s P. Heringem v Čeložnici. Po zmizení P. Sečkaře odchází i hospodyně (sestra P. Heringa) a fara zůstává neobsazena. P. Sečkař ale neunesl tíhu trvalého schovávání se, a po několika letech skrývání se přihlásil na policii. P. Hering je zbaven kněžské služby a je mu dovoleno pracovat v prasečáku. Až ve stáří se může znovu vrátit ke kněžské službě a slouží věřícím ve Větéřově, kde je také po své smrti (17. prosince 1980) pochován.

V roce 1954 dochází k dalšímu konfliktu, kdy jsou 3 pokoje fary zabrány spolkem mládeže. Tyto pokoje jsou zabrány bez povolení farního úřadu. Od 1. září jsou 3 pokoje pronajaty pro školní družinu. I přesto, že je na faktuře spotřeby elektrické energie samostatně vyúčtováno osvětlení těchto 3 pokojů, tak tento spolek odmítá platit a na základě takto vzniklého dluhu je 5. prosince vypnut elektrický proud pro celou farnost.

K dokreslení tehdejší doby uvádíme, že 6.6.1954 biskup nedostává svolení k provedení biřmování.

V roce 1954 nastupuje do farnosti P. Karel Pospíšil. Za jeho působení byl zhotoven nový betlém s pozadím betlému. Betlém zhotovil olomoucký řezbář pan Kubeček. Problémy se nevyhnuly ani P. Pospíšilovi. Záminkou k jeho vyšetřování se stala jeho práce s mládeží a pod tímto tlakem je přemístěn do Mladějovic z kterých také po krátkém působení utíká do Vídně. Ve Vídni umírá 19.2.1965.

V knize Dějiny obce Hlubočky jsou citovány stesky P. Heringa: Citujeme: "Že není stálého varhaníka, kostelníka ba občas i ministrantů? (...) Udržování a opravy budovy jak kostela, tak i fary má provádět farář, který vlastně není! Kde jsou věřící? A jsou zde v Hlubočkách ještě...?" Tento citát vidíme jako popis změn a tlaků, které byly na věřící v padesátých letech činěny. Není se čemu divit, posledním řádně jmenovaným farářem byl P. Trubrig, první varhaník, který nastoupil po roce 1945 je zavřen. Cíl je nedat kněžím příležitost k tomu, aby mohli dlouhodobě působit. Jde se cestou výměn a tlakem na ně bylo dosaženo i toho, že farníci se začali dělit mezi věrné a bojácné. Cíle bylo dosaženo a do náboženství chodilo méně a méně dětí a na bohoslužby také docházelo méně věřících.

Mladý kněz P. Jan Kroupa přichází do farnosti v roce 1956 a hospodyní je mu jeho maminka. P. Kroupa je z počátku nesmělý, tichý kněz a vytváří se kolem něho úzký okruh farníků, kterým je on připraven důvěřovat. Na kostele se provádí jen nejnutnější opravy a k prvnímu svatému přijímání přistupuje cca 10 dětí. Jeho zálibou jsou knihy a básně. V roce 1959 je přemístěn do Náměště na Hané. Své básně vydává i tiskem a po založení rádia Proglas je jeho věrným přispěvatelem. Jako důchodce působí v Hluku kde 18.9.2011 umírá a je pochován v Náměšti na Hané.

Posledním knězem bydlícím v hlubočské farnosti je P. Antonín Olšovský, který zde působí od roku 1959 a ještě v témže roce je přeložen do Velké Bystřice. Hlubočskou farnost pak spravuje až do roku 1965. P. Olšovský je starší, uvážlivý a mírný pán, který přesně chápe meze, ve kterých je dovoleno se pohybovat. Hospodyní je mu paní Hajduchová. P. Olšovský umírá krátce po svém přeložení z Velké Bystřice do Šumvaldu.

Fara je tedy nabídnuta k pronajmutí a postupně ji obydlují nájemníci, většinou z řad farníků. Paní Štáblová, paní Pavlíčková a rodina Šerých, kteří dle potřeby pomáhají s úklidem a manželé Šerý se ujímají u funkce zvoníků.

Ve varhanické službě se střídají pan Seidler, pan Běloch a pan Václav Bohačík, který si k hlubočské farnosti přibral i farnost velkobystřickou. Pan Bohačík působí jako varhaník až do své smrti v roce 2009 a to celých 50 roků.

Od roku 1965 do roku 1969 je farnost spravována P. Ladislavem Králem. Je to usměvavý, rozšafný kněz s výrazným hlasem kazatele, který jako poslední promlouval k věřícím z kazatelny. Je to první kněz, který do Hluboček již jen dojížděl a farnost tedy pociťovala, že je zde malý kontakt s knězem. Kněz přestával být tím, kdo věci organizoval. Na kostele se provádí jen nutné opravy jako je střecha nad sakristií, nátěry, sněžníky a vše je opravováno svépomoci a z iniciativy pana Antonína Bohačíka.

Velké oživení jednak z uvolnění politického nátlaku a také díky příchodu P. Antonína Huvara nastalo v roce 1969. P. Huvar byl politickým vězněm zatčeným v roce 1948 odsouzeným na 10 let a prošel řadou českých lágrů, uranových dolů. Byl spoluvězněm generála Heliodora Piky a vzpomínal jako na čest, že mu mohl být tím, kdo mu donést jeho poslední večeři před popravou. "...vlast se mu za jeho službu odvděčila bramborem v županu...", vzpomínal. Jako výborný organizátor, skaut, podchytil a přivedl zpět mladé lidi. Vytvořil si kolem sebe "partu", která mu pomáhala uskutečnit jeho plány. O své činnosti a přístupu k výchově mladých napsal řadu knih. Za svou angažovanost byl vyznamenám presidentem Václavem Havlem.

Takto vytvořené přátelství mladých vydrželo i po odsunutí P. Huvara z farnosti. "Parta" opravovala kostely například v Petrovicích, Domašově a po nuceném odchodu otce se opravovaly za účasti hlubočských farníků například Václavov, Velké Štáhle.

P. Huvar je tím, který realizoval změny II. Vatikánského koncilu, tedy přestavbu kostela a změny v presbytáři kostela - obětní oltář, přesunutí hlavního oltáře na místo bočního oltáře, mramorové obložení, nová elektrická instalace a vymalování kostela. Dále byla provedena oprava věže a fasády kostela. Vše bylo samozřejmě prováděno svépomoci.

Psal se ale rok 1972 a bylo potřebné, aby se pořádky změnily. Na politický zásah soudružky Menšíkové, předsedkyně národního výboru ve Velké Bystřici, byl P. Huvar přemístěn do Malé Štáhle a Břidličné.

Na uvolněné místo nastupuje v roce 1972 P. Alois Mazánek, který je svou povahou opakem otce Huvara. Je málomluvný, dost nepřístupný a opatrný. Jeho možnosti kontaktu s hlubočskými jsou omezeny i tím, že nemá auto, a tak ho musí vozit bratři Václav a Oldřich Bohačíkovi. Provádí se opět jen nejnutnější opravy.

Připomeňme si, že koncem května 1973 umírá P. Malovaný při cestě ze Svatého Kopečka na Hrubou Vodu. P. Malovaný jako důchodce bydlel u řádových sester na Hrubé Vodě a dle potřeby vypomáhal v hlubočské farnosti.

P. Mazánek umírá 17.7.1985 a je pohřben ve Velké Bystřici.

Již za P. Mazánka se začíná hovořit o snaze nesloužit mše svaté pravidelně v Hlubočkách. Jsou slyšet obavy o zrušení hlubočské farnosti. Odchodem P. Mazánka tyto otázky znovu vyplouvají na povrch, a to především i díky tomu, že i ve velkobystřické farnosti není ustanoven kněz. Obě farnosti v letech 1985 a 1990 spravuje P. Eduard Starířek, který je současně farářem na Nové Ulici v Olomouci. Vypomáhá mu pan Jaroslav Pečinka z Velké Bystřice, který je zaměstnancem arcibiskupství. 

V roce 1986 dochází k odprodeji fary. S pomocí p. Pečinky se podaří získat finanční prostředky na rozsáhlou opravu kostela. Pan Mikisek a pan Dörich provedli v roce 1986 opravu červotočem zničené konstrukce věže kostela. Báň na věži byla prostřelena, dokumenty v ní uložené byly znehodnoceny. Báň opravil a panem Pečinkou dodané dokumenty uložil p. Preč. Pan Seidler opravil hodinové ciferníky na věži a věž dostala v roce 1987 nové oplechování. Svépomocné opravy pokračují i v roce 1988 a to pokrytím presbytáře novou krytinou, a výměnou všech klempířských prvků. Ze střechy jsou odstraněny vikýře a sanktusník. Opravy provedl pan Laml. Klempířské práce a opravy střechy pokračují v roce 1989 na levé straně a v roce 1990 na pravé straně lodě kostela. Konečně v roce 1988 byla provedena i oprava vitrážových skel, které byly rozbity (121 sklíček) šesti žáky hlubočské školy v roce 1982. Opravu provádí dílna z Ústředí Uměleckých řemesel Brno, a to až na základě urgencí poslance Federálního shromáždění. Jen pro pořádek dodáváme, že i přes soudní rozhodnutí škoda nebyla uhrazena. I na základě těchto zkušeností je podle toho, jak postupují opravy provedeno zdvojení oken, které vyrobil pan František Preč. Celý kostel byl opatřen okrovým nátěrem, barvy dodala Mezinárodní charita z Vídně. V říjnu bylo započato také s generální opravou varhan, kterou provedl pan Jiří Vaculín ze Vsetína.

Na všech těchto pracích se velkou měrou podíleli a je organizovali pánové Václav a Oldřich Bohačíkovi a až do své smrti i pan Antonín Bohačík. Zednické práce prováděl a dozoroval pan Jaroslav Zendulka. Finanční podporu poskytl P. Mons. Josef Vrana administrátor olomoucké arcidiecéze.

Protože se stále nedaří obsadit farnost knězem, přichází 17.10.1987 do farnosti na výpomoc P. Bubeník, a to i přesto, že je těžce nemocný a většinou se pohybuje na vozíku. Mše svaté jsou v Hlubočkách slouženy jen občas. Z důvodu zhoršujícího se zdraví P. Bubeníka začíná ve farnosti od roku 1988 vypomáhat P. Josef Olejník. Z počátku se věnuje hlavně hlubočské farnosti. Všem je to dobře známý kněz, který již řadu let vede velkobystřický farní sbor. Narodil se 1.7.1914 ve Strání - Květná. Z jeho bohatého života uveďme, že byl vysvěcen na kněze 5.7.1938, vystudoval v Římě a pak přednášel na teologické fakultě v Litoměřicích a později v Olomouci hudbu a zpěv. Po jejím zrušení v roce 1950 je ustanoven administrátorem v Andělské Hoře, kde komponuje svou "Mši z Andělské Hory" a také řadu písní pro nový kancionál. Odtud přichází do Velké Bystřice, kde se ujímá pěveckého sboru, který pod jeho vedení dosahuje vysoké úrovně a je pověřen zpěvem při řadě slavností. Uveďme alespoň mše svaté na Velehradě a v Olomouci při návštěvě sv. papeže Jana Pavla II.

Můžeme dýchat

V roce 1990 se do farnosti vrací P. Huvar. Ten vždy spojoval modlitbu a práci, a tak tomu není nyní jinak. V roce 1991 je provedena kanalizace dešťové vody a v roce 1992 protažení presbytáře k lidu. Tím je získán prostor k navrácení hlavního oltáře do presbytáře a umístění nového obětního stolu. Pan Antonín Kráčmar z Bukovan pokládá mramor v předsíňce, prodloužené části presbytáře a sakristii kostela. Střechy sakristií pan František Preč opatří novým pozinkovaným plechem. Celý vnitřek kostela je vymalován panem Fábrym z Orlové.

V roce 1993 je do věže instalován nový hodinový stroj, který dodala vyškovská firma. Tento stroj byl pořízen a darován farnosti obcí Hlubočky. Obec také provádí venkovní nasvětlení kostela.

I vzhledem k věku otce Huvara přichází v roce 1999 do farnosti na výpomoc P. Jan Valenta., který učí náboženství a slouží převážně mše svaté v Hlubočkách. V tu dobu přistupuje k prvnímu svatému přijímání 16 dětí. Zdravotní stav těchto kněží se zhoršuje, a tak oba v roce 2004 odchází. P. Huvar stráví zbytek života ve Vrážném a P Valenta umírá roku 2007 a je pochován v rodných Štítech u Zábřeha.

P. Huvar vstupuje po revoluci do řádu Bratři německého řádu Panny Marie v Jeruzalémě, tzv. Řád německých rytířů) a z přirozenosti jej nahrazuje spolubratr P. Metoděj Radomír Hofman. Přestože působí ve farnosti jen jeden rok získává si přístupem a velkým rozhledem podporu řady farníků.

V roce 2006 nastupuje do farnosti P. Josef Opluštil a P. Metoděj Hofman odchází do Měrotína.

Katechetkou farnosti a výuku náboženství na sebe bere paní Dagmar Samková. Vzhledem k chybějícím farním prostorám, je výuka a její organizace a hledání prostor k výuce plně na jejich bedrech. V roce 2006 také dává první impuls k připojení farnosti ke každoroční tříkrálové sbírce. Počet koledujícíh skupin se postupně navyšuje a to tak, že koledníci jsou schopni obejít celou hlubočskou farnost. Několik roků je po vzájemné dohodě s obcí a školami organizováno vánoční zpívaní dětí.

V letech 2008 až 2010 jsou organizovány letní tábory pro rodiny s dětmi. V letech 2011 a 2012 se farnost připojuje k Noci kostelů.

Příprava na oslavu 100 let od vysvěcení farního kostela je započata v roce 2009 a to opravou fasády věže, později i lodě kostela a dále je opraveno vstupního schodiště. Také je formou daru osazen jediný zvon kostela sv. Florián elektrickým zvoněním. V roce 2010 je provedena oprava varhan panem Jiřím Vaculínem ze Vsetína. Jde o běžnou údržbu, naladění a napuštění proti červotoči.

Rok 2010 je plný událostí. Po dlouhé době je zde opět podáváno první svaté přijímání, a to nejen pro hlubočskou ale i velkobytsřickou farnost. 20. června je sloužena pontifikální mše svatá olomouckým arcibiskupem a moravským metropolitou P. Janem Graubnerem. Varhanické služby se ujme vnučka Václava Bohačíka (zemřel 23.7.2009) Michaela Bohačíková, které začínají se zpěvem pomáhat místní farnice a tím se začíná vytvářet farní schola.

Za finanční pomoci obecního úřadu jsou farníky organizovány koncerty vážné hudby. Tyto koncerty jsou pravidelně k různým příležitostem organizovány několik roků, ale od této aktivity je farní radou později odstoupeno.

V roce 2011 se začíná formou anket rozhodovat o pořízení druhého zvonu. Většinou farníků je rozhodnuto o pořízení zvonu a o jeho zasvěcení sv. Václavu. V roce 2012 jsou osloveny a následně své nabídky zaslaly zvonařské firmy, ze kterých je vybrána k realizaci nabídka zvonařství p. Tkadlece z Halenkova. V rámci těchto příprav probíhá vyčištění věže kostela, chemické ošetření trámů a vylíčení věže. 

Zvon je odlit 12.srpna 2012 v 20 hodin a 48 minut. Je opatřen reliéfy z života sv. Václava. Nad nimi je nápis: "ZVON POŘÍZEN Z DARŮ FARNÍKŮ A DOBRODINCŮ * VYSVĚCEN 25. SRPNA 2012" a pod obrazy je nápis "SVATÝ VÁCLAVE NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM". Průměr věnce zvonu je 732 mm, hmotnost 220 kg a ladění je cis2. Zvon je vysvěcen 25. srpna 2012 světícím biskupem Mons. Josefem Hrdličkou. Ve věži je instalováno nové elektrické zvonění pro oba zvony a 26. září je sv. Václav vynesen do věže kostela.

V 2012 je ještě zpracován projekt na pořízení vodovodní přípojky a kanalizace kostela.

Autor textu: Jiří Preč, Hlubočky, 2019

Použité materiály:

Kronika pana Bohumíra Seidlera / Farní kronika vedená paní Annou Mikiskovou / Dějiny obce Hlubočky, Jiří Glonek-David Papajík / Vzpomínky a vyprávění farníků

Seznam kněží a správců farností Hlubočky v čase:

1912 - 1919  Alfred Kaminski, farář

1919 - 1920 Josef Dosedla, administrátor

1920 - 1921 Ladislav Loštický, farář

1921 - 1922 Josef Tesárek, administrátor excurrendo

1922 - 1928 Tobias Tomek, farář

1928 - 1930  Franz Petřik, do konce listopadu 1928 administrátor, poté farář

1930             Josef Slavík, administrátor

1930 - 1934 Kamil Filipec, 1930-1931 administrátor, 1931-1934 farář

1934             Heinrich Peichl, provizor

1934 - 1946 Adolf Trubrig, do konce října 1934 administrátor excurrendo, poté farář

1946 - 1952 Kristián Hering, provizor excurrendo

1953             František Sečkař, provizor administrátor

1953 - 1954 Jan Kleveta, dočasně pověřen

1954 - 1955 Karel Pospíšil, provizor excurrendo 

1955 - 1956 Karel Pospíšil, provizor

1956 - 1959 Jan Kroupa, provizor

1959 - 1960 Antonín Olšovský, administrátor 

1960 - 1965 Antonín Olšovský, administrátor excurrendo

1965 - 1969 Ladislav Král, administrátor excurrendo

1969 - 1972 Antonín Huvar, administrátor excurrendo

1972 - 1985 Alois Mazánek, administrátor excurrendo

1985 - 1990 Eduard Staríček, administrátor excurrendo

1990 - 2004  Antonín Huvar, administrátor excurrendo

2005              Buhumír Vitásek, administrátor excurrendo

2005 - 2006 Radomír Metoděj Hofman, administrátor excurrendo

2006 - 2022 Mgr. Josef Opluštil, administrátor excurrendo

2022 -            Mgr. Tomasz Žurek, administrátor excurrendo