Synoda a více o ní 2021/2023

17.10.2021

Drazí bratři a sestry,

minulou neděli zahájil papež František při slavné bohoslužbě v Římě synodální

cestu církve. Dnes na jeho přání zahajují ve všech katedrálách světa tuto cestu biskupové.

Oč jde? Církev potřebuje reformu, či uzdravení a oživení. Důvody nemusíme

hledat dlouho. Stačí se podívat kolem sebe a vidíme jich dost. Co chybí našim farnostem,

aby byly rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu,

který nás vykoupil a učinil novým stvořením? Co chybí našim rodinám, aby byly živou

církví v malém? Co musíme dělat, abychom uměli předávat víru dalším generacím,

aby nám nechyběli kněží, abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury?

Papež František volá ke spolupráci všechny, protože všichni jsme spoluodpovědní

za církev. Nechce, aby synoda pracovala jako nějaká konference a vydala další učený

dokument, který skončí v knihovně, ale abychom s obnovou církve začali hned. To

způsobí naše správné vykročení na synodální cestu, která nás začne proměňovat.

Papež nám klade otázky a čeká odpovědi, které mají být společným dílem.

Proč společným? V současné době jsme nemocní individualismem. Žijeme a myslíme

příliš sami, proto nedáváme dostatečnou příležitost Duchu Svatému, aby z nás

budoval živé společenství církve. Společná odpověď nevznikne prosazením názoru,

který překřičí druhé, ani demokratickým hlasováním, kde se prosadí většina. Jde především

o společné naslouchání Duchu Svatému.

Jakou to chce metodu? Prvním krokem je vlastní ztišení a pokorné naslouchání.

Miluji toho, kdo mluví, a proto mu neskáču do řeči, ale nechám ho domluvit. Když mluví,

nepřipravuji si svou odpověď, ale i když má jiný názor, hledám v jeho názoru semena

pravdy. Nechci ho ubýt argumenty, ale spolu s ním chci dojít k dozrání v pravdě.

Kdo mluví, miluje ty, kteří poslouchají, proto jsou jeho slova upřímná a laskavá. Tato

vzájemná láska je podmínkou každého plodného dialogu proto, že je znamením otevřenosti

Duchu Svatému, který je láska. Pokud ho necháme milovat v našich srdcích,

můžeme doufat, že nás povede a dá nám dar moudrosti. Chceme-li správně poznávat

Boží vůli, musíme být pokorní, protože jen pokora očišťuje naše názory a pocity.

Podmínky správného poznávání nám ukazuje Písmo svaté.

Abychom mohli bezpečně poznávat Boží vůli v jednotlivých situacích, je třeba: Odmítat

ducha světa. Mít odvahu být jiní. Nejde o uzavření se světu, ani rozhodnutí dělat

všechno naopak než svět, ale být od světa svobodný, nezávislý. "Nepřizpůsobujte

se tomuto světu, ale změňte se, obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co

je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé", (Řím 12,2) píše sv. Pavel Římanům.

Musíme naslouchat hlasu Ducha Svatého ve svém nitru, ne touhám těla, čímž se

nemyslí jen sex či chuť k jídlu a pití, ale především pohodlnost a lenost a další neřesti,

k nimž vede život podle těla. Galaťanům Pavel radí: "Žijte duchovně a nepropadnete

žádostem těla." (Gal 5,16) Do naslouchání Bohu vstupuje celý člověk, nejen rozum,

celý člověk se svou dlouhodobou zkušeností života podle těla či ducha. Připomeňme,

že Pavel vyjmenovává plody, jaké nese život podle těla nebo podle Ducha. Prvním plodem

života podle Ducha je láska, postoj lásky, která hledá skutečné dobro druhého.

Pavel píše Filipanům: "A za to se modlím: Ať stále víc a více roste vaše láska a s ní

i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší." (Flp 1,9-10a) Předpokladem

správného poznání je tedy láska, protože bez lásky vidíme zkresleně.

A Kolosanům píše, že o poznání Boží vůle je třeba se modlit, protože poznání Boží

vůle je dar: "...nepřestáváme se za vás modlit a prosit Boha, abyste dobře poznali

jeho vůli..." (Kol 1,9) Důležitá je pro nás i zkušenost starozákonního proroka Daniela.

Ten, když se modlí o dar poznání, dostane ho až po třech týdnech postu. Zjeví

se mu anděl a říká: "Od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit před

Bohem, byla tvá prosba vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám." (Dan 10,12)

Proč tak pozdě, když ho Bůh vyslyšel hned? Prorok musel v modlitbě a postu dozrát,

aby správně porozuměl a dobře přijal poznání od Boha.

Drazí přátelé,

obnova církve začne v naší rodině, když začneme spolu mluvit tímto způsobem. Stejně

tak to bude v našich farních radách, nebo mezi spolupracovníky. Pro mnohé to bude

velká změna. Proto se nevzdávejme, když se nám to nepodaří hned, ale začněme

pokorně znovu. Velké umění si žádá velké cvičení. Obnova církve začne ve farnosti,

když začneme takto řešit farní problémy.

Konečné rozlišení - rozhodnutí udělá v modlitbě představený - farář ve farnosti,

v diecézi biskup, v církvi papež. Každý přitom respektuje své kompetence a působení

Ducha Svatého v dějinách. Představený se nepovyšuje nad společenství, protože je

jeho součástí. Zároveň nesmí mít strach udělat rozhodnutí, které je v souladu s církví

a uskutečňováním Božího slova v dané situaci.

Bratři a sestry,

začneme v rodinách, kde máme velkou příležitost k synodální cestě, protože máme

vedle sebe člověka, kterého potřebuje každý, aby se díval skrze více očí, měl více úhlů

pohledu, které potřebuje k lepšímu rozpoznávání Božího vedení. Máme někoho, s nímž

můžeme zakoušet přítomnost Krista mezi námi, když se snažíme nezištně milovat. Zapojme

se ve svých farnostech a spolu s kněžími hledejme v modlitbě uvedeným způsobem

odpovědi na papežovy otázky. Každý, kdo se chce zapojit, se může přidat k farní

radě, která je základní skupinou. Kde počet vzroste, rozdělíme se tak, aby ve skupině

bylo nejvíc deset lidí. Uděláme novou zkušenost živého společenství v modlitbě a vzájemné

lásce. Budeme mít podíl na oživení farnosti, v níž se uskutečňuje církev.

Váš arcibiskup Jan